Vliv pití vína na zdraví

Vliv mírného pití alkoholu na celkovou úmrtnost

Na celkové úmrtnosti se u nás podílí převážně úmrtnost na srdeční infarkt a na mozkovou mrtvici. Tyto příčiny se objevují na prvních dvou místech také v celosvětovém měřítku.
Studie vlivu pití alkoholu na celkovou úmrtnost posuzují na prvním místě úmrtnost na srdeční infarkt, ale také jiné příčiny, které s pitím malého množství alkoholu nesouvisejí. Z těchto důvodů jsou studie celkové úmrtnosti při konzumaci alkoholu méně směrodatné pro studium úmrtnosti na srdeční infarkt nebo mozkovou mrtvici než studie, cíleně zaměřené na tyto příčiny.

Pravděpodobně z důvodu rozdílnosti příčin úmrtí našel Duffy se spolupracovníky velké rozdíly mezi jednotlivými studiemi o celkové úmrtnosti ve vztahu k pití alkoholu. Přesto z jeho práce jednoznačně vyplynulo, že u abstinentů je celková úmrtnost vyšší než u konzumentů alkoholu. Také podle rozsáhlé studie ze Šanghaje klesla celková úmrtnost po pití jednoho až čtyř drinků denně na riziko nižší o 18 % proti abstinentům.

Celková úmrtnost, hodnocená ve studii o výzkumu, provedeném na britských lékařích, vykázala při mírném pití vína v množství přibližně 30 g alkoholu denně rovněž pokles. Při větší spotřebě sice úmrtnost stoupala, ale nedosáhla hodnoty jako u abstinentů ani po trojnásobném zvýšení spotřeby alkoholu.
Celková úmrtnost byla signifikantně snížena také u skupiny 90 150 lékařů sledovaných pět let, po pití jednoho až čtyř drinků měsíčně. Největší snížení bylo dosaženo při pití dvakrát až šestkrát týdně.
Ještě při konzumaci více než dvou drinků denně byla hodnota celkové úmrtnosti nižší u pacientů po srdečním infarktu, zatímco u pacientů, kteří srdeční infarkt neměli, se při hodnotě pití vyšší než 2 g alkoholu denně vrátila k výchozí hodnotě.

Závěr

Přestože je celková úmrtnost méně citlivá než úmrtnost na srdeční infarkt pro hodnocení pití malého množství alkoholu, je zřejmé, že pití malého množství alkoholu snižuje nejen úmrtnost na srdeční infarkt, ale také celkovou úmrtnost.

Jak často pít

Většina studií se zaměřuje pouze na posouzení, jaké množství alkoholu je třeba vypít k tomu, aby se snížila úmrtnost na srdeční infarkt. Velmi často se pití vína, ale zvláště jiných alkoholických nápojů, např. drinků, uvádělo v počtu vypitých sklenic vína nebo množství drinků za celý týden.
Vychází to z praxe zejména ve Spojených státech, kde se většinou pije až na konci týdne. Některé pozdější práce však uvádějí, že významnější než celkové množství vypitého alkoholu je frekvence jeho pití. Bylo prokázáno, že nejlepší je časté pití malého množství alkoholu. Nadměrné jednorázové pití naopak zvyšuje úmrtnost na srdeční infarkt, i když celkové množství alkoholu, vypitého za týden, nepřekročí mírnou dávku. Práce z poslední doby z Austrálie i z Bostonu jednoznačně vyřešily diskusi o tom, jak často pít.
V australské sestavě se ukázalo jako nejlepší pít pět až šest dní v týdnu. V práci z Bostonu vyšlo jednoznačně jako nejlepší každodenní pití malého množství alkoholu. Přitom rozdíly v celkově malém množství vypitého alkoholu byly nevýznamné.

Velmi důležitou otázkou zůstalo, kdy vůbec nepít alkohol. Kromě těhotenství a období kojení, kterým je věnována zvláštní kapitola (kap. 12 „Proč se nemá pít v těhotenství a při kojení“), nedoporučujeme pití alkoholických nápojů u nemocí, které se mohou pitím alkoholu zhoršit, zejména u jaterních chorob nebo při žaludečním vředu, u zánětu slinivky břišní, u některých krevních chorob a nádorů, zejména jater, ústní dutiny, hrtanu a jícnu.

Alkoholismus v rodině je rovněž varovným zjištěním a pití alkoholu k prevenci srdečních infarktů u osob, které mají v přímém příbuzenstvu alkoholiky, bychom nedoporučili. Také užívání některých léků nelze kombinovat s pitím alkoholu. Samozřejmě pití alkoholu a řízení vozidla je zakázáno zákonem.

Závěr
Malé množství alkoholu je nejlepší konzumovat co nejčastěji, nejlépe každý den. Alkoholu se vyhýbáme při některých onemocněních, alkoholismu v příbuzenstvu a při užívání některých léků.

Pití malého množství alkoholu snižuje rizika srdečního infarktu

Po práci St. Legera, který ukázal, že pití vína snižuje úmrtnost na srdeční infarkt, více než šedesát dalších studií svědčí o tom, že mírná konzumace alkoholu skutečně snižuje riziko srdečního infarktu.
Kromě toho byl ve více než osmdesáti experimentálních pracích sledován vliv konzumace alkoholu na hladinu lipidů, hemostatické faktory, krevní glukózu, inzulinovou rezistenci a na další faktory.
Bohužel, podání alkoholu při srdečním infarktu nezlepší prokrvení srdečního svalu, protože nemá vasodilatační účinek na koronární artérie. Spíše se příznivě uplatní sedativní a analgetický účinek alkoholu.

Již framinghamská studie ukázala, že na tom byli z hlediska úmrtnosti na srdeční infarkt jednoznačně lépe pijáci malého množství alkoholu než abstinenti. Konzumenti alkoholu měli až o 80 % méně srdečních infarktů než osoby, které nepily vůbec, nebo pouze nepatrné množství alkoholu.
Při koronární angiografii byl již v roce 1982 zjištěn nepřímý vztah mezi množstvím vypitého alkoholu a ucpáním koronárních artérií jak u mužů, tak u žen. Ve stejném roce vyšla další práce, která rovněž ukázala menší počet uzávěrů koronárních artérií při pití 5,7 až 17,1 g alkoholu denně než při abstinenci. Studie o vlivu mírného pití alkoholu na srdeční infarkt u medicínských profesionálů proběhla ve Spojených státech.
U celkem 51 000 zdravotníků klesalo riziko srdečního infarktu až na polovinu rizika u abstinentů při konzumaci více než 30 g alkoholu denně. Při spotřebě alkoholu větší než 50 g denně kleslo riziko srdečního infarktu až o téměř 60 %.
Významnou roli hrála frekvence pití. Snížení rizika vzniku srdečního infarktu bylo větší u mužů, kteří pili častěji, než u těch, kteří konzumovali alkohol méně často, nebo dokonce pouze jednou týdně.


Další dlouhodobý výzkum, trvající 13 let, zahrnoval více než 12 000 britských lékařů. Zjistil rovněž nejvyšší úmrtnost na srdeční infarkt u abstinentů a snižování úmrtnosti při vzestupu spotřeby alkoholu. Nejnižší hodnoty dosáhla úmrtnost na srdeční infarkt při spotřebě přibližně 30 g alkoholu denně.
Zajímavé je, že úmrtnost nestoupala ani při spotřebě vyšší než 30 g alkoholu denně. Teprve při ještě vyšší spotřebě začala úmrtnost stoupat. Další studie byla provedena ve Francii. Při 12letém sledování 34 000 mužů bylo ve východní Francii zjištěno snížení úmrtnosti na srdeční infarkt o 30 % při konzumaci 48 g alkoholu denně, převážně ve formě vína.


Kodaňská studie nejenže našla snížení rizika srdečního infarktu u mužů po pití malého množství alkoholu, ale prokázala, že na snížení úmrtnosti na srdeční infarkt má podíl snížená hladina LDL cholesterolu. Většina prací prokázala, že při konzumaci přibližně 30 g alkoholu denně stoupá v průměru o 5,9 % koncentrace triglyceridů.
Zvýšením hodnoty triglyceridů stoupá riziko vzniku srdečního infarktu přibližně o 2 %, a tím se snižuje i příznivé působení pití alkoholu na srdeční infarkt.


U 1196 osob byla k zjišťování vlivu pití alkoholu na riziko srdečního infarktu použita nová moderní technika elektronickým paprskem řízené komputerové tomografie (EBCT). Riziko srdečního infarktu bylo sledováno podle kalciového skóre v koronárních artériích.
Zvýšená hodnota kalciového skóre ukazovala v koronárních artériích na více než trojnásobné zvýšení pravděpodobnosti srdečních potíží, než měli pacienti s normálním kalciovým skóre.
Pijáci měli kalciové skóre a s tím i riziko srdečního infarktu významně snížené i po poměrně krátkém období 41 měsíců.


Metaanalytické studie, i když mají spoustu nedostatků, mohou přece jen zahrnutím většího množství studií podat určitý obraz o vlivu pití malého množství alkoholu na vznik srdečního infarktu, případně na úmrtnost na srdeční infarkt.
Při analýze rizika srdečního infarktu ve skupině studií, publikovaných do roku 1993, zjistil Maclure, že abstinenti mají zhruba o 20 % vyšší úmrtnost než konzumenti dvou až tří drinků denně.
Další metaanalytickou prací je studie z Oddělení výživy Harvardské univerzity, zpracovávající 42 publikovaných vybraných studií. Autoři našli, že denní spotřeba 30 g alkoholu snižuje riziko srdečního infarktu přibližně o čtvrtinu. Přitom stoupala koncentrace HDL cholesterolu.
Také v další metaanalytické studii (již z roku 1986) našli autoři snížení rizika srdečního infarktu až o 60 % při mírném pití alkoholu ve srovnání s abstinentstvím.


Pití malého množství alkoholu, přibližně 30 g denně, kromě zvýšení hladiny HDL cholesterolu, snižuje koncentraci fibrinogenu a způsobuje pokles aktivity krevních destiček.
Zvýšení obsahu acetylsalicylové kyseliny má antitrombotický efekt. Dále bylo prokázáno, že se pitím malého množství alkoholu zvyšuje fibrinolýza a snižuje krevní srážlivost.
K zajímavému výsledku došli v dánském Institutu preventivní medicíny. Vyšetřením sociální a personální charakteristiky 700 mladých dospělých zjistili, že pijáci vína mají vlastnosti, které jim zřetelně pomáhají překonávat rizikové faktory srdečního infarktu a udržují je při dobrém zdraví.
Podrobnosti budou uvedeny v kapitole 17 „Mechanismus působení alkoholu“.

Stále diskutovanou otázkou je vliv pití vína na celkovou energetickou spotřebu. Bylo zjištěno, že konzumace 10 až 30 g alkoholu zvýší denní energetickou dodávku v naší stravě pouze o 3 až 9 %.
U osob, které pijí ze sociálních příčin o něco více, stoupá energetická spotřeba působením alkoholu až na 10 % celkové spotřeby a u těžkých pijáků až na 30 %.

Závěr

Pití malého množství alkoholu se projevuje snížením rizika vzniku srdečního infarktu a poklesem úmrtí na srdeční infarkt.

Rozdíly v účincích červeného a bílého vína

Přes jednoznačný názor, že pití malého množství jakéhokoliv alkoholu, ale především vína, má příznivý dopad na vznik a rozvoj aterosklerózy, a tím i na srdeční infarkt a mozkovou mrtvici, zůstává stále otevřena otázka, jestli je skutečně pití červeného vína prospěšnější než pití vína bílého.
Bílé víno na rozdíl od červeného má pouze minimální množství polyfenolů a jeho antioxidační kapacita je ve srovnání s červeným vínem velmi nízká. Antioxidantů epikatechinu a quercetinu je v červeném víně desetkrát více než v bílém.

Důvodem, proč je v červeném víně více antioxidantů, je to, že se při výrobě červeného vína ponechává slupka hroznu po určitou dobu fermentovat. Je to právě vinná slupka, která obsahuje flavonoidy. Bílé víno nezůstává při fermentaci na slupkách, a proto v něm scházejí flavonoidy.
Množství flavonoidů ovšem nezávisí zcela pouze na barvě vína a technologii zpracování vinných hroznů, ale je ovlivněn také půdou, na které hrozny vyrostly, a na dalších faktorech, jako je např. filtrace vína. Filtrací vína se může odstranit 50 až 70 % flavonoidů.
Množství fenolových látek koreluje s množstvím taninu ve víně. Čím větší množství taninu víno obsahuje, tím větší množství polyfenolů v něm lze prokázat. Také suchá vína obsahují více flavonoidů než vína méně suchá.

V Německu byl studován vliv pití bílého vína v množství 0,5 g alkoholu na kg tělesné hmotnosti po dobu 4 týdnů. Bílé víno významně snížilo jak LDL cholesterol, tak fibrinogen a krevní cukr ve srovnání se skupinou abstinentů.

V letošním roce se objevil ve významném odborném lékařském časopise výsledek výzkumu vztahu mezi pitím malého množství alkoholu a rizikem srdečního infarktu u velké skupiny přes 38 000 mužů, zaměstnaných ve zdravotnictví.
Sledování probíhalo během dvanácti let od roku 1986 do roku 1998. Autoři zjistili celkem 1418 případů srdečního infarktu, který neskončil smrtí postižené osoby, nebo vedl k smrti. Obdobně jako v předchozích pracích byli srdečním infarktem nejvíce postiženi abstinenti.
Při pití malého množství jakéhokoliv druhu alkoholu riziko úmrtí na srdeční infarkt klesalo. Riziko srdečního infarktu však bylo významně menší při pití bílého než červeného vína. U červeného vína sice poklesla hodnota rizika srdečního infarktu při pití 15,0 g nebo více alkoholu denně, a to ještě pronikavěji než při pití bílého vína, avšak statistická významnost poklesu byla jednoznačně větší u bílého než u červeného vína. Autoři uvádějí, že některé dosavadní názory na lepší účinky červeného než bílého vína mohly vyplývat z toho, že při analýze nebyly brány v potaz různé vedlejší rizikové faktory, které mohly hodnocení vína ovlivnit.

Tato reprezentativní studie snad zbaví červené víno jeho mýtů, které mu v ochraně proti srdečnímu infarktu přisuzovali hlavně Francouzi. Není totiž jasné, jestli doporučování červeného vína ve Francii nemělo spíše posloužit odbytu jeho velkého množství, produkovaného ve Francii.
Kromě toho může mít červené i bílé zahraniční víno jiné vlastnosti, než má víno vyprodukované u nás. Dále se na jeho vlivu na vznik srdečního infarktu může podílet řada dalších faktorů, například frekvence pití, pití spolu s jídlem, denní období, ve kterém jsme zvyklí popíjet, složení stravy a celkový životní styl.
Také až 280 rizikových faktorů aterosklerózy může různým způsobem ovlivnit působení bílého a červeného vína.

V naší vlastní studii jsme chtěli porovnat vliv bílého a červeného vína domácího původu na vybrané rizikové faktory aterosklerózy. Chtěli jsme zjistit, zda bude mít pití bílého a červeného moravského vína obdobný ochranný vliv proti srdečnímu infarktu, jaký se popisuje u zahraničních zejména červených vín. U zahraničních vín hraje rozhodující roli mezi ochrannými mechanismy, které působí pití vína vzestup HDL cholesterolu.
V některých studiích byl prokázán také mírný pokles LDL cholesterolu nebo celkového cholesterolu po pití obou druhů vín. Měřili jsme rovněž hladinu triglyceridů, o které některé studie uvádějí, že po pití alkoholu stoupá. Mezi mechanismy účinku pití alkoholu na vznik srdečního infarktu se v poslední době zařadil také vliv na srážení krve a na tvorbu sraženin, které ucpávají koronární artérie. Některé studie prokazují pokles plasmatického fibrinogenu po konzumaci alkoholu, který by mohl bránit vzniku krevních sraženin a srdečního infarktu.
Proto jsme zařadili analýzu hladiny fibrinogenu mezi námi vyšetřované metody. Pití alkoholu, zvláště ve větším množství, vede ke zvýšení krevního tlaku. Z těchto důvodů jsme hledali odpověď na vliv mírného pití vína na výši krevního tlaku.
V poslední době se uvádí, že pití alkoholu může být spojeno se zvýšenou citlivostí na inzulin. Proto jsme sledovali účinek pití vína na krevní glukózu. U všech osob, zařazených do studie, jsme se chtěli přesvědčit o jejich jaterních funkcích před a po testování vínem.
Neočekávali jsme, že přídavek malého množství vína zvýší energetický přísun natolik, aby se projevil vzestupem tělesné hmotnosti, přesto jsme sledované osoby zvážili, změřili a vypočetli index tělesné hmotnosti BMI.

Do sledovaného souboru jsme zařadili padesát mužů, kteří jsou zaměstnanci Českých drah. Jejich průměrný věk byl 40 roků. Ze souboru byli vyřazeni muži s ?obezitou (BMI 30 kg/m2), abstinenti a vegetariáni, muži s hypertenzí, diabetici, osoby s akutním infektem, chronickým onemocněním, dále pacienti na medikamentózní léčbě a s postižením jaterní funkce.
Výhodou souboru byla celodenní namátkově kontrolovaná abstinence zaměstnanců Českých drah při pobytu v práci a dále skutečnost, že pití vína u testovaných osob nebylo obvyklé. V souboru bylo 36 % kuřáků.

K testování jsme použili nejprve bílé moravské víno, kterým bylo Veltlínské zelené ze znojemské oblasti (Znovín Znojmo, a. s.), ročník 1999. Podle chemického rozboru bylo ve víně 11,48 obj. % alkoholu a 2,25 g/l veškerého cukru. Filtrovaných kyselin bylo 5,7 g/l a kyseliny siřičité 67 ml/l.
Víno mělo pH 3,59, žádné kvasinky, plísně nebo bakterie. Za rok jsme pak ve stejném časovém období testovali červené Svatovavřinecké víno. Svatovavřinecké bylo rovněž z ročníku 1999 a pocházelo z Jaroslavic (Znovín Znojmo, a. s.).
Celkem obsahovalo 11,52 obj. % alkoholu, 3,20 g/l veškerého cukru, kyselin bylo celkem 6,25 g/l a veškerá kyselina siřičitá byla v tomto víně obsažena v 67 ml/l. Hodnota pH byla 3,60. Rovněž toto víno nemělo žádné kvasinky, plísně nebo bakterie.

Test spočíval ve vypití poloviny láhve vína za den, tj. 375 ml vína neboli 40,2 g alkoholu denně. Konzumace vína proběhla vždy během večeře po celodenní abstinenci. Konzumovanou stravu jsme žádným způsobem neovlivňovali. Pro test jsme vybrali konec května, kdy se dalo předpokládat, že strava nebyla deficitní ani s ohledem na vitaminy, ani ostatní látky.

Na začátku testu jsme pacienta podrobně klinicky vyšetřili, změřili a zvážili. Dále jsme změřili krevní tlak a odebrali vzorek krve. Po dvou týdnech přišly testované osoby na kontrolu celkového stavu a na zjištění tolerance pravidelné dávky alkoholu.
Zároveň dostaly víno na zbývajících 14 dní. Na konci celého čtyřtýdenního období testování vína jsme je znovu klinicky vyšetřili, dotazem zjistili snášenlivost denní dávky 40,2 g alkoholu, změřili jsme jim krevní tlak, zvážili jsme je a změřili jejich výšku.
Nakonec jsme jim odebrali krev a porovnali výsledky s prvním měřením před započetím konzumace vína.

Každodenní pití bílého vína nezměnilo významně celkový ani LDL cholesterol (tab. 3). Celkový cholesterol se po čtyřtýdenní konzumaci u Svatovavřineckého vína rovněž nezměnil. K statisticky významnému zvýšení došlo u bílého vína v hodnotách celkového HDL z 1,17 na hodnotu 1,25 mmol/l. K ještě významnějšímu vzestupu došlo u hladiny volného HDL cholesterolu. U červeného vína na rozdíl od bílého však HDL cholesterol místo vzestupu naopak nepatrně poklesl, obdobně jako hodnota volného HDL cholesterolu. Naproti tomu LDL cholesterol, nejdůležitější faktor při vzniku aterosklerózy a srdečního infarktu, se mezi prvním a druhým vyšetřením nezměnil. Jak HDL cholesterol celkový, tak HDL cholesterol volný se při druhém odběru po ukončení pití statisticky významně nelišily od prvního odběru. Koncentrace triglyceridů se u bílého vína zvýšila pouze zcela nevýznamně z 2,1 na 2,3 mmol/l a u červeného zůstala hodnota stejná 2,0 mmol/l před i po pití.

Tělesná hmotnost po čtyřtýdenním pití bílého vína nevýznamně poklesla z hodnoty 86,5 kg na 85,7 kg. U červeného vína byl rovněž zaznamenán nepatrný pokles o 0,3 kg.
Hodnota BMI se pohybovala v rozmezí mírné nadváhy již na začátku vyšetření a byla stejná u skupiny, která pila bílé, nebo červené víno.
Na konci pití se hodnota nepatrně snížila u bílého vína z 26,8 na 26,6 kg/m2 a u červeného zůstala na 26,8 kg/m2 i na konci čtyřtýdenní konzumace červeného vína (tab. 4).

Systolický krevní tlak se při pití bílého vína při druhém vyšetření proti vyšetření kontrolnímu nezměnil. Také nepatrný pokles systolického tlaku na konci vyšetření u červeného vína byl statisticky nevýznamný. Všechny hodnoty se v průměru pohybovaly v rozmezí normálních hodnot systolického tlaku.
Diastolický tlak poklesl ze 78,0 mm Hg na 76 mm Hg u vína bílého a u červeného vína z 80,4 mm Hg na 78,5 mm Hg. Obě tyto změny byly statisticky zcela nevýznamné, a můžeme tudíž konstatovat, že pitím vína se krevní tlak nezměnil (tab. 4).

Průměrná hodnota glukózy byla jak před, tak po testování pití vína v rozmezí normálních hodnot. U bílého vína z hladiny 4,46 mmol/l nepatrně stoupla na 4,77 mmol/l. U červeného naopak hodnota při konečném vyšetření poněkud poklesla z 5,0 mmol/l na 4,95 mmol/l (tab. 5).
Testování jaterního enzymu ALT neukázalo po čtyřtýdenním pití vína žádné poškození jaterního parenchymu ani u bílého, ani u červeného vína (tab. 5). Zajímavé změny jsme zjistili při testování fibrinogenu.
Po čtyřtýdenním pití bílého vína hodnota statisticky velmi významně poklesla. Na konci čtyřtýdenního pití bylo v krvi 3,35 g/l fibrinogenu oproti 3,77 g/l, které jsme naměřili u bílého vína před začátkem pití. U červeného vína jsme rovněž zaznamenali pokles fibrinogenu na konci testování, avšak tento pokles nebyl statisticky významný (tab. 5).

Závěry, plynoucí z první české studie každodenního pití malého množství bílého a červeného vína, můžeme shrnout následovně. Bílé moravské víno má jednoznačně příznivý vliv na rizikové faktory aterosklerózy, a tím na výskyt i úmrtnost na srdeční infarkt a mozkovou mrtvici.
Zvyšuje hodnotu celkového i volného HDL cholesterolu a snižuje hladinu fibrinogenu. U červeného vína nebyl tento ochranný efekt patrný. Zda je to otázka toho, že moravské červené víno je ve svých účincích na rizikové faktory srdečního infarktu a aterosklerózy horší než bílé, nebo zda červené víno vyžaduje delší dobu testování a čtyři týdny je na testování velmi krátká doba, zůstává otevřenou otázkou.
Bylo pro nás překvapením, že u bílého vína došlo k příznivým změnám i po tak krátké době. Je možné, že tato doba nestačí pro testování moravského Svatovavřineckého vína.
Mohl by na to ukazovat pokles hladiny fibrinogenu, který jsme našli u červeného vína za další čtyři týdny po skončení testu již bez podávání vína. Testované osoby vylučují, že by spontánně změnily protokol. Tvrdí, že dodržovaly pravidelný každodenní režim pití jak červeného, tak bílého vína.

Dá se předpokládat, že příznivý vliv bude mít nejen pití Veltlínského zeleného produkovaného Znovínem, a. s., ale obdobný efekt můžeme očekávat u všech druhů bílého vína z jižní Moravy. Příznivý efekt červeného vína nebyl u moravského vína prokázán.
Mezi příznivé účinky pití vína patří snížení hladiny fibrinogenu, které bylo prokázáno na konci čtyřtýdenního období každodenního pití bílého vína a při kontrolním vyšetření za čtyři týdny po ukončení pitné kúry u vína červeného. Příznivý vliv byl pozorován při každodenním pití bílého, ale ne červeného vína.
Vliv na zvýšení hladin HDL cholesterolů (celkového i volného) a na snížení hladiny fibrinogenu byl pozorován pouze při pití bílého vína po večerním jídle po celodenní abstinenci. Nebyly naměřeny žádné změny LDL a celkového cholesterolu nebo triglyceridů, glukózy, jaterních enzymů, krevního tlaku, ani tělesné hmotnosti nebo indexu tělesné hmotnosti.

Závěr

Pití bílého moravského vína není v ochraně proti srdečnímu infarktu horší než pití bílého vína ze zahraničí. Moravské bílé víno ovlivňuje příznivě některé rizikové faktory aterosklerózy, zejména zvyšuje HDL cholesterol celkový i volný a snižuje hladinu fibrinogenu.
U červeného moravského vína jsme tento příznivý efekt nenašli.